Pomáhání druhým a zachraňování
Pomáhat druhým je naprosto přirozené a nezbytné. Když si budeme všichni navzájem pomáhat, místo toho abychom druhé pomlouvali, házeli na ně špínu anebo jim jakkoliv ubližovali, svět bude krásnější a lepší.
Pomáháme svým dětem s úkoly, pomáháme při výběru školy, zaměstnání.....pomáháme svým rodičům, kteří už nemají tolik síly a prostředků....pomáháme si navzájem doma, aby nám bylo spolu dobře a měli tak harmonický domov......
Je však důležité rozlišovat rozdíl mezi pomocí a zachraňováním.
Pokud máte neustále tendenci starost o to, jak se povede druhým, chcete jim za každou cenu pomoci, hledáte za ně východiska, cesty a možnosti, není to dobré ani pro vás, ani pro ty, co jsou v nesnázi. Je velmi důležité nezasahovat do tohoto procesu, kterým si každý musí projít sám.
Na samé dno se všichni dostaneme z jediného důvodu a to pro to, abychom tam něco našli...abychom našli sami sebe, abychom pochopili tuto lekci, abychom se sami postavili na nohy, abychom našli sami v sobě sílu, odhodlání a hlavně víru, kterou nám nemůže dát nikdo.
Člověk, který je na dně a neustále spoléhá na pomoc druhých, si velmi rychle na tuto skutečnost navykne a nikdy se neposune, neroste. Naopak, lekce v podobě neštěstí, nezdarů a nepříjemných zážitků se mu budou opakovat do té doby, než se odprostí od ZÁCHRANY druhých.
Mnohdy záchranáři bývají rodiče: „je to moje dítě“, „přeci ji v tom nenechám“, „má samou smůlu“, „on je tak hodný a přitom má takové neštěstí“.....atd. Skvělými záchranáři bývají i partneři, většinou my, ženy. Stále doufáme, že naše snaha o ZÁCHRANU partnera bude jednou oceněna, a že se partner „z toho“ dostane. Tímto se samy vyčerpáváme a zbytečně plýtváme energií, kterou můžeme investovat do sebe samých nebo do činností, které nám naopak energii dávají.
Když vás vaše dítě požádá, jestli byste mu nezavázali tkaničku u bot.....
Co uděláte?
Poslušně skočíte, jako „správný“ tatínek nebo „vzorná“ maminka a dítěti botičku zavážete, anebo k dítěti přistoupíte a řeknete mu, že tu tkaničku si dokáže zavázat samo a že je v tom fakt dobré? Poradíte mu např. jak na to, ale necháte tuto situaci na dítěti, ať si poradí samo.
U děti se tímto přístupem posiluje jejich vlastní sebevědomí a je fajn začít s tímto přístupem čím dřív tím líp.
U dospělých si dávejte pozor ve svém okolí na „chudáčky“ kteří jsou na tom tak špatně že sami nic nezmůžou.....nečinně žijí svůj ubohý život bez pohnutí prstu a většinou spoléhají na systém, že je zachrání...spoléhají na odborníky, běhají od doktora k doktorovi, mají oběhané všechny terapeuty a stále se nemohou posunout dál sami. PROČ? Protože NECHTĚJÍ, jsou pohodlní, a doslova si libují v tom, když je někdo lituje......
Nikdo a nic těmto lidem opravdu nepomůže, jen oni sami, stačí chtít.
Pokud si sami nevíte rady se svou životní situací, existuje spousta cest. Stačí si vybrat. Objednejte se na konzultaci, kde vše společně probereme a nasměrujeme váš život správným směrem – pokud budete sami chtít.
S láskou,
Adéla