7 dní bez internetu

Ani to, že jsem se octla 7 dní bez internetu není náhoda...

 

Delší dobu jsem již přemýšlela o tom, že internet je na jednu stranu vynikající nástroj jak při práci tak i pro život, ale zároveň v sobě tato vazba skrývá jakýsi návyk a pouto.

První jsem si řekla že si odpustím večerní internetové seance, ať už odepisování na emaily klientům či přátelům a svým blízkým nebo FB a vyhledávání těch informací, které mi např. vyvstaly během dne. Nakonec z toho vzešlo 7 dní bez internetu.....Říkám si, no to jsem zvědavá jak to teda budu zvládat, protože internet využívám dost a často. Ale na druhou stranu jsem se i těšila, jak kdybych tušila, že tato pauza mi dá něco, pro mne dost pozitivního. Řekla jsem si, že ten kdo mne bude chtít kontaktovat, najde si svou cestu.

Přišla jsem na to, že internet využívám opravdu nadbytečně a někdy zbytečně. Znáte to, ještě mrknu co tam a tamto, nedá mi to a prostě vlezu tam.

 

Najednou jsem zjistila, že mám tolik času, který lze využít i jinak než vysedáváním u pc. Stihla jsem za ten týden kromě práce a času pro rodinu udělat spoustu věcí, na které jsem se chystala již delší dobu, ale prostě "nebyl čas". :) NEBYL ČAS.....ale byl, jen jsem si ho prostě neudělala.

Teď jsem měla více času i na odpočinek, ruku na srdce, furt něco děláme, furt něco vymýšlíme, podnikáme, tvoříme, bavíme, plánujeme, realizujeme......Logicky, pokud jsem tedy nevysedávala u pc a tento čas investovala do fyzických aktivit, byla jsem i více unavená a líp jsem spala. Co líp, spala jsem parádně a hluboce a ani mi nepřišlo divné zalehnout ve 20:19. Chtěla jsem si ještě číst, ale opravdu se mi chtělo spát a byla jsem dost utahaná. Ráno, když jsem vstala, byla jsem odpočatá, plná energie a zregenerovaná.

 

Přes den, pokud počasí přálo a já měla "pracovně" splněno a na rodinu ještě byl čas, vyrazila jsem ven do přírody. Díky nenáhodným setkáním s lidmi, kteří se objevili v pravý čas na správném místě – mimo zdi, lidi, auta a civilizaci jsem mohla objevit kouzelná místa, kam nyní ráda zajdu sama. Svou oblíbenou trasu VŽDY provází andělská znamení a bytosti přírody. Pokaždé potkám stejné motýly a to na stejném místě. Jednou přiběhne zajíc či dva, jindy srnky, pak zase veverka. Usměju se, poděkuju a pokračuju dál.

 

Bez vlivu okolního světa, internetu a teď už i televize, která "odešla" a už se nevrátila ve stejný den jako internet, se mi podařilo více se napojit na sebe samu. Líp jsem se poznala, líp jsem vnímala svůj život, své situace, své bolesti, své boje a také své vztahy. Uvědomila jsem si zároveň důležitost své rodiny a svých blízkých. Ne, že bych je jindy zanedbávala, jen jsem cítila, že čím víc jsem v souladu já sama, tím víc se mi daří být v souladu s rodinou a svými blízkými.

Překvapením mi bylo, s kým jsem byla v kontaktu během internetové absence. Tito lidé patří do mého života jsem za to vděčná.

 

Svět bez internetu je skvělý půst v SAMSAŘE, kterou všichni žijeme. Věřím, že si také dopřejete tento luxus a podpoříte tak sami sebe.

S láskou, Adéla